Pozemek ležel po léta převážně ladem a bylo velkým úkolem vypořádat se se sečením trávy v době tehdejších vydatných pošumavských dešťů. Tráva byla již začátkem května po pás vysoká, vhodné stroje jsme neměli. Řešení bylo jediné: “Jdeme na to kosou”. Tu však dosud nikdo z nás v ruce nedržel. Přispěchali dva sousedi a dali nám lekce sečení. Vzpomínáme na ně, dnes už bychom učitele sečení kosou našli těžko. Po 5 letech dvojí seče za rok jsme dosáhli jen průměrné zručnosti. Dnes sečeme trávu v této části zahrady výkonným mulčovačem. Dalším krokem pionýrské doby bylo založení kompostů, inventura starých ovocných stromů a první výsadby mladých stromků.
